Martin Sedláček vydělával čtyřicet dva tisíc měsíčně a na konci měsíce mu pravidelně chybělo pět tisíc na nájmu. Říkal, že neumí šetřit. Po třech hodinách procházení výpisů z banky jsme zjistili něco jiného: netušil, kde peníze mizí.
Měl šest předplatných, z toho tři nevyužíval. Platil streaming služby, posilovnu, premium aplikaci na meditaci a dva cloudové úložiště. Dohromady tisíc dvě stě měsíčně za věci, které používal možná dvakrát. To nebyl hlavní problém. Skutečný odliv peněz se skrýval v týdenním cyklu výdajů.
Týdenní cyklus výdajů
Martin dostával výplatu, zaplatil nájem a energie, pak následoval týden normálního utrácení. Další týden začal šetřit, protože viděl, že peníze ubývají. Třetí týden šetřil agresivně, téměř nic si nekoupil. Čtvrtý týden praskl a utratil dvojnásobek, protože se cítil frustrovaný z omezování.
Rozdělili jsme měsíční částku na čtyři týdenní budgety. Každou neděli dostal na účet stejnou sumu a mohl s ní nakládat libovolně. Pokud do soboty něco zbylo, převedlo se to do rezervy. První měsíc ušetřil osm set korun, druhý měsíc tisíc devět set. Změnil jediné pravidlo: přestal čekat na konec měsíce.
Viditelnost místo disciplíny
Zrušili jsme pět z šesti předplatných a Martin si založil samostatný účet pro fixní výdaje. Příjem se rozděloval automaticky: nájem, energie a pojištění na jeden účet, zbytek na běžný. Nemusel počítat, jestli má dost na účty. Viditelnost rozpočtu byla důležitější než silná vůle.